Nadměrné užívání digitálních technologií může způsobovat závislost
Podle různých průzkumů kontrolujeme mobil 50× až 200× za den. Každé upozornění, které vidíme na displeji, nás chytá do on-line pasti a bere nám čas, jelikož to neskončí jen přečtením oné jedné zprávy. Navíc nás neustálé pípání telefonu vyrušuje od práce, narušuje naši koncentraci a je těžké ji znovu získat. Náš mozek je tak velmi zatížený a vlastně bychom mohli s nadsázkou říci, že stále jede na plný plyn.
Řešením je digitální půst, který má mnoho přínosů. V první řadě je to snížení stresu, a to i v případě, když máme dojem, že stres se nás netýká. Pokud jsme online 24 hodin denně a jsme tedy tak pro celý svět permanentně dostupní, stresuje nás (podvědomě) každé upozornění či zazvonění. A stres vyčerpává organismus. Omezení využívání moderních technologií by nám tak mělo přinést více energie.
Závislost je nemoc
A nemoc je nutné léčit. Ovšem ne vždy jsou k tomu nutné léky, které dostanete na lékařský předpis. Vysvětlíme vám, proč časté, neřízené a dlouhotrvající užívání digitálních technologiích vede k syndromu závislosti. Jedná se o chování, které přináší okamžité uspokojení a má tendenci být opakováno. Při častém opakování se pak z dlouhodobého hlediska stává škodlivým návykem,
a to i navzdory tomu, že jedinec už pociťuje negativní důsledky (např. nezvládá chodit na čas, neplní sliby, vyhýbá se přátelům, zapomíná…). Určitě vám je znám pojem látková závislost (např. na alkoholu, drogách) a s ním spojené abstinenční příznaky a léčba pomocí úplné abstinence. Závislost na digitálních technologiích je léčena jinak – pomocí kontrolovaného užívání, protože jde často o aktivity, které jsou běžné, standardní a někdy i životně nutné, a proto není zcela možné vyloučit je ze života (např. nikdy už nepoužívat mobilní telefon), tzn. že úplná abstinence je nereálná.
A právě proto je to tak těžké. Je těžké rozpoznat, kdy užívání digitálních technologií pomáhá a kdy už ubližuje.
Je třeba umět trávit volný čas i jinak!!!
Jak poznat u sebe nebo u ostatních, že se s námi něco děje?
Kde je tedy ta hranice závislosti? Dá se určit počtem hodin a minut? Velmi těžko, obzvláště teď, v době covidové. Ale můžeme u sebe (nebo u našich blízkých) pozorovat určité vlastnosti a způsoby chování a jednání.
Patří mezi ně:
- časté vyhledávání vzrušení,
- impulzivita,
- vyhledávání nového,
- vyšší dráždivost a potřeba zažít více vzruchů,
- sklon jednat bez rozmyšlení, náhle, často ze silného emočního popudu, bez adekvátního důvodu a jasného cíle.
Především poslední bod je velmi důležitý. Lidem chybí schopnost plánovat, nemají časový odhad, mají absenci řádu a režimu. Nedokáží se nudit, neumí a nechtějí vyhledávat jiné činnosti a aktivity (např. čtení knih, procházka venku, pohybové aktivity, to vše jim připadá nudnější a méně zajímavé).
Před zahájením samotné aktivity na digitálních technologiích přichází napětí nebo vzrušení (aktivace dopaminu) a úleva a příjemný stav po dokončené realizaci. U těchto lidí se také projevuje efekt podobný toleranci, kdy je potřeba častější vyhledávání virtuálního světa nebo navyšování intenzity chování, prodlužování doby, a to za účelem dosažení stejného efektu – slastného pocitu, který už znají. Pokud tito jedinci nemohou užívat digitální technologie (jsou v práci, nemají signál, musí dělat povinné aktivity), začnou se objevovat známé abstinenční příznaky (nervozita, úzkost, agresivita, náhlá změna nálad, neschopnost se soustředit a plnohodnotně komunikovat, depresivní stavy, obsese, pocity nedostatečnosti a sebeobviňování, sociální izolace atd.).