Digital wellbeing
1. Digital wellbeing
Definovat, co vlastně digital wellbeing je, přestavuje poměrně obtížný úkol. Vychází z myšlenky, že používání technologií nám může přinášet jak benefity, tak také určité problémy – od bolavých zad po nespavost, problém komunikovat s rodinou bez mobilního telefonu až třeba k problémům s pozorností.
Cílem digital wellbeingu je pomoci najít jistou rovnováhu mezi bytím online a offline, mezi používáním techniky a prací s „papírovými“ nástroji. Není to přitom nějaký výmysl pop psychologie nebo novinářsky zveličený problém. Jde o jednu z 21 nejdůležitějších digitálních kompetencí zařazených Evropskou komisí mezi ty, kterými by měl disponovat každý občan v EU. To samo o sobě je poměrně silný důvod se problematikou zabývat. Hovoří o ní lidé z Google, Apple, ale i dalších firem, na toto téma najdeme mnoho výzkumů z akademické sféry a například University of York pod vedením Susan Halfpenn na toto téma na Future Learn provozují MOOC.
Manfred Spitzer dokonce hovoří o Digitální demenci, což je koncept, který je podle našeho soudu poněkud nadnesený, ale ukazuje, že technologie mohou ovlivňovat to, jak se cítíme, myslíme, řešíme problémy. Některé projevy toho, že technologií využíváme více a častěji, než bychom měli, zná asi každý – problémy s usínáním, pocit stresu nebo třeba odpovídání na e-maily v pozdních večerních hodinách. Henri Bergson psal o karikatuře člověka jako o homo faber – člověku nikoli moudrém či rozumném, ale pracujícím. Technologie na jednu stranu výrazně snížily množství fyzické práce, kterou musíme vykonat, ale současně zvýšily psychickou zátěž. Kratší pracovní doba neznamená více volného času, hranice mezi volnem a prací se pro spoustu lidí rozmazávají a stávají nezřetelnými. Když Tony Buzan psal o tom, že 21. století bude stoletím mozku, zřejmě ho nenapadlo, že počátkem 20. let budeme muset hledat způsoby, jak „se nezbláznit“ z práce.
Další zajímavá data pak ukazují, jakým způsobem roste pracovní produktivita a že skutečně zamýšlené menší množství práce, volnější pracovní týden a delší dovolená, a dokonce ani flexibilní pracovní doba a home office k větší míře odpočinku nesměřují. Naopak – mnoho lidí má problém odpočívat jakkoliv, berou si práci s sebou domů i na cesty. I když každý asi tuší, že pokud manažer tvrdí, že pracuje dvanáct a více hodin denně nebo přes víkendy (občas je to jistě nutné), tak jde o člověka jednak neproduktivního a za druhé zřejmě nemocného, jde stále o věc, kterou se někdo chlubí.
Cílem digital wellbeingu je tedy hledání určité rovnováhy mezi prací a zábavou, respektive mezi tím, kdy a jak používáme technologie a kdy se bez nich dokážeme obejít. V tomto materiálu nechceme být kritičtí k technologiím jako takovým, dokonce ani k jejich implementaci do nejrůznějších oblastí lidského života, ale k nezvládnuté psychohygieně a pracovním návykům. Medicína pracuje s konceptem sociálního nebo veřejného zdraví, tedy jistých determinantů prostředí a procesů, které se mohou promítat do zdravotního stavu jedince. A právě digital wellbeing do této oblasti nesporně patří.
Tim Cook, šéf Apple, prohlásil, že si na svém iPhone vypnul notifikace. Tedy přesně tu funkci, která iPhone dokázala proslavit a přinést mu obrovské množství uživatelů a zcela změnit způsoby interakce člověka s aplikacemi. Důvody jsou jasné – chce mít možnost soustředit se na to, co dělá, a nenechávat se neustále rozptylovat a rušit. Google se poprvé začal věnovat digital wellbeingu v roce 2018, když do Androidu umístil aplikaci, která monitorovala čas strávený v jednotlivých aplikacích. Na tu nyní navazuje soubor nástrojů Digital Wellbeing Experiments, jejichž cíl je jasný – dát uživateli zpětnou vazbu o tom, kolik času tráví s mobilním telefonem v ruce a pomoci mu tento čas redukovat.
Možná vás napadá, proč právě dva technologičtí giganti, jako je Apple a Google, tak o digital wellbeing pečují. Vždyť jejich cílem by mělo být to, aby v jejich aplikacích a telefonech trávili uživatelé co nejvíce času. Ukazuje se ale, že současná situace je natolik složitá a citlivá, že pokud bychom nic nedělali, velká část uživatelů technologie prostě nebude moci používat vůbec, protože se jejich pracovní produktivita, ale i obecná spokojenost zhroutí natolik, že začnou technologie odmítat.
